Hliník možná nalezen aneb Akce Humpolec podruhé!
Z historicky prvního týmu, jenž se zúčastnil historicky nejstaršího turnaje v Česku, vyráží na východ Čech sedmička hráčů. Řady prořídly především v útoku, což vyřešila účast Lukyho Šinyho a přesun Kuby Havlíčka z obrany dopředu. Do obrany naopak přišel Jirka Doby a post druhého brankaře vyplnil Lászlo, čímž se dala definitivní podoba hráčské desetičlenné nominace.
Velmi dobře naplánovaná strategie odjezdu byla lehce narušena neuváženou páteční přípravou na Základně, která vyřadila jednoho řidiče, naštěstí to byl nejvážnější problém po dobu celé cesty, který se navíc včas vyřešil. Vozidla A a B tím pádem vyrazila podle plánu v 9 na cestu a na místo dorazila něco před čtvrt na jednu. O deset minut později jsme navíc byli kompletní, když dorazilo i vozidlo C, které vyrazilo hodinu a půl po vozidlech A a B, a posádka vystoupila bez kelímků od coly a obalu od BicMacu v ruce. Tím jsme si oproti loňskému roku udělali u pořadatelů velké plus, naopak místo nás si vzal na starost roli zpožděného týmu nováček ze Studénky.
Právě s nima jsme odehráli první zápas za doprovodu tradiční hitů z místního rozhlasu, kterým letos vládl Traktor Zetor, a slavili vítězství 12:6. Ještě že jsme přivezli i vlastní hudbu. Za zmínku stojí závěrečná pětiminutovka, kdy nastoupivší Lászlo v bráně nepustil za svá záda ani myš. Přestávky mezi zápasy vyplněné o předávání ocenění za bronzové medaile z MČR pro mladší žačky (my máme stříbro, heč!) a zápas starých gard místních borců proti mostecké Dukle jsme my trávili u výčepního okýnka. Řada se táhla pomálu i mimo areál a když už jste se konečně dostali až k objednání, objednali jste těch piv radši dvakrát tolik, než pro kolik jste původně šli. Již v tak horkém počasí se navíc plzeňská krev vařila o to víc, když jste viděli způsob, jakým místí paní výčepní pivo točila. Přes tyto podmínky jsme zničili i domácí celek, za největší zmínku stojí závěrečná desetiminutovka, kdy nikdo z domácích šuterů nedokázal ani jednou vyzrát na nově příchozí tvář v naší bráně. Stadionem se začíná prohánět otázka, kdo to je?
Události třetího sobotního zápasu se nedají žádnými slovy vyjádřit. Tajemná tvář v bráně zahalena do kšiltovky začala sice počítat počet inkasovaných gólů, potřebovala dokonce obě ruce, zato elitní útočné síle Opatovických nestačily všechny končetiny na spočítání, kolikrát na ní vyhořeli. Ze zoufalství se je pokusil rozhodčí dostat šestimetrovým hodem, při kterém nepomohl útočníkovi soupeře ani skok brankaře mimo bránu, neboť kde se vzala tu se vzala ruka, která míč vyrazila a oslavy ze zákroku doznívají po Vysočině ještě teď. Podobných kousků bylo v zápase viděno ještě více a po sladké výhře o 3 góly se z hostující šatny ozývaly pouze nářky, jež dokonale symbolizuje věta „Ty p**o, co je to za gólmana, kde ho vzali?“ A zatímco se stadionem začíná tradovat, že jsme přivezli bývalou hvězdu 2. španělské handbalové ligy, která si tyká s Jíchou, z řad útočníků se začínají ozývat názory, že jsme vlastně už všechno vyhráli a můžeme jet domů.
Na naše setrvání nejvíce doplatil právě náš poslední soupeř, jenž během večeře na náš úkor přišel o veškeré lístky na večeři, které jim zbyly. Večerní program odstartoval na hřišti, kde jsme se téměř bez problémů všichni sešli a vedeni předsedou národní házené Cedidlem, jenž byl sám ztracen, vypravili jsme se najít nějaký ten klub.
Druhý den ráno pak proběhlo finále. Říci k tomu můžeme asi to, že jsme nechtěli porušovat tradice turnaje, tudíž jsme nechali Opatovice opět vyhrát, rozhodčí Váca si opět neodpustil červenou kartu, téměř veškeré individuální ceny si také odnesli stejní hráči jako loni. Do Nezvěstic jsme tak přivezli znovu držitele ceny Josefa Kršky, navíc i nejlepšího střelce turnaje, jehož poslední rána tentokráte neskončila na tyči, ale v bráně, čímž si cenu o ten jeden gól vystřílel. S krabicemi od pizzy a nějakým tím pitím a taštičkami tedy tým ve složení El Lászlo, Zdenda, Dvojnásobný držitel ceny Josefa Kršky Tomáš, Baži, Doby, Míša, Luky Šiny, Máťa, Kuba, a střelec Míra vyrazili k domovu. Závěrem: Během dlouhé chvíle bylo nalezeno, že ve městě se nachází Hliníkárium, muzeum věnované Hliníkovi. Kde jinde by mohl být? Čas nám ale nedovolil, tak už snad konečně zjistíme za rok. 
