Pinec v Nezvěsticích

S ohledem na to, že poslední 2 týdny pro mě znamenaly asi největší stres za posledních 14 let, obvyklé pozápasové hlášení jsem úmyslně vypustil. Teď už jsem naštěstí v klidu. Takže poněkud s odstupem, ale lepší pozdě než vůbec.

Naše domácí prostředí bylo před dvěma týdny zabráno pro velmi důležité obecní kulturní akce a tak jsme se na domácí zápasy vydali do azylu v osecké Sokolovně. Znělo to lákavě. Sláveček hlásil: „Hospoda bude otevřená jen pro nás a přímý průchod ze sálu taktéž zajištěn.“ Co si budeme říkat, byl to tahák jako kráva. Nejen pro nás, ale i pro hosty. Naši oblíbenci z Domažlic a ze Stoda se také náležitě těšili. Ale co se nestalo: „Skutek utek.“ Totální selhání, nula, nic. Z čirého zoufalství pak Váša musel jít s igelitkou naproti do krámu pro lahváče. Teď už mi dává smysl, proč nám dali Domažlice vejce. Ponaučení pro příště – Slávečkovi se nedá věřit.

Odpoledne jsem si (aspoň já) konečně trochu zvyknul na „domácí prostředí“, které nám všem ráno dělalo docela problém. Sice výsledek se Stodem taktéž nestál za moc, ale aspoň že to nebylo další vejce. Věřím, že v naší Sokolovně bychom oba soupeře potrápili víc. Ale jinak to nešlo, letos na to prostě po všech stránkách není.

Zlatým hřebem dne byl Hodo. Tradiční účastník hasičského bálu se nezapře. Ukázal nám, jak se hraje all in. Pro bližší představu viz fotogalerie.

Pic M