Pinec v Nezvěsticích
Máme za sebou výjezdní sobotu za 8 bodů. Takže dobrý.
O sport, pro změnu, tentokráte nešlo. Že to bude trochu veselejší, jsem věděl zhruba týden předem. Vašík totiž ohlásil „večírek“ s dotazem, jestli 2,5 bodu bude stačit. Na víc, že si nevěří. Co s tím nadělám? Druhou komplikací bylo vozidlo. Ráno si postavilo hlavu „na truc“ a že nikam nejede. Tak jsem zajišťoval náhradní řešení a v mezičase obvolával zbytek, že bude zpoždění. Jenže bral mi to akorát Sláveček. To je sice dobrá zpráva, ale ve dvou se to hrát nedá. Na několik pokusů mi Vašík vzal telefon. Hurááá! Vypadalo to nějak takhle: „Eee, eee, co? Kde? Eee, eee. No tak já jdu vzbudit Hoda“. Paráda. Mezitím se mi povedlo sehnat pojízdné auto a dojet vyzvednout Vášu s Hodem. Na místě byl venku první Váša, přičemž následně to „zabila“ spoluobyvatelka domu, s otázkou směrem k Vašíkovi: „Co Martin, přežil to?“ Paní při večerním venčení psa objevila Hoda, mírumilovně spícího na rohožce před vchodovými dveřmi (ty klíče a zámky jsou hrozný svinstvo, to by udachmalo i vola). Ten pak zázračně obživl a povedlo se mu úspěšně i trefit byt. Následně navázal na vyprávění Váša, který po návratu z „večírku“, v čase zhruba 0:39, měl podezřelé tušení už tím, že na dálku viděl, že se u nich doma svítí. Správně tušil, že když on večírek, Hodo nemůže zůstat pozadu. Doma pak Vašík objevil spokojeně spícího Hoda, v zimní bundě a botách, v kompletně rozsvíceném bytě. Ale ve své posteli. A to se cení. Navíc měli oba, Vašík i Hodo, v předtuše od večera připravené věci na zápas. Velká pochvala!
S ohledem na komplikace s autem, nás ta ranní „epizoda“ prakticky nestála žádný čas. V autě volá Hodo Slávečkovi: „Vole, připrav snídani.“ Dodávám, že to bude na knop a kontaktuji soupeře ze Zbiroha, že dojedeme na „čekačku“. Na půl cesty stavíme v Oseku. Sláva nikde. Objeví se Sláva starší se slovy, že šel do krámu. Dojedu ke krámu, nacouvám skoro až ke dveřím, ať šetříme čas. Sláveček konečně vítězně vychází z krámu. Míjí auto a jde dál. Já: „Co je vole? Nastup, ne?“. Sláveček: „Ještě musím domů pro tašku.“ … Nou koment. Po cestě do Zbiroha dochází ke konzumaci Slávečkem zakoupené snídaně. Přijíždíme v čase 9:14 a nakonec vítězíme. Výsledek 10:4 sice může působit pohodově, ale pohoda to rozhodně nebyla. Atmosféru nejlépe vystihne Hodova věta, pololežícího na lavičce vedle Slávečka: „Ty vole, já bych si dal nějaký hrozně sladký pití.“ „Myslíš rum?“, odpovídaje Sláveček.
Po zápase jsme opět museli doma vyhodit Slávečka, který je z pracovně-rodinných důvodů velmi vytížen. Do odpoledního zápasu tak opět naskočil Jirka Lang a opět to bylo „Veni, vidi, vici“. Takže 8 bodů je doma a to nás umisťuje na průběžné 4. místo tabulky. Spokojenost. Fotek pro tentokrát moc nemáme, ale asi je to tak lepší.
Pic M.
