Hrajeme o záchranu

Pro ty, co to ještě nezaregistrovali (zdravíme vlastní tým): jde o hodně. Není proto divu, že i bohem políbení jedinci si před zápasem přijdou 1x (slovy jednou) zatrénovat na celých 30 minut. Tak ještě, aby nebyly výsledky!

Sobota ráno, klasika. Přijdu včas. Sláveček taky. Rozehrajeme se, svět je ještě v rovnováze. Pak přijedou hosté z Horažďovic. V 8:56 se mě lehce nervózně ptají, jestli budeme kontumovat, nebo jestli ještě někdo hodlá dorazit. Odpovídáme sebevědomě: "Čekací lhůta je 20 minut!!!"

Tady by se hodilo dodat „vole“, ale zachovali jsme dekorum. Jsme přece dospělí lidé. Téměř.

V 8:57 bere Sláveček telefon a píše: „Zlatíčka, dorazíte?“
Hodo odpovídá bleskově: „Ne.“
V 8:59 beru telefon já a volám Vášu.
„Vašíčku, kdepak jsi?“
„Na schodech před Sokolovnou.“

A světe div se – kolem 9:05 se opravdu začíná hrát. Protože jsme formu nechali doma a nechtěli hostům ublížit hned od začátku, velkoryse jim dáváme po deblech náskok 2:0. Pak to zázrakem otočíme na 4:2, ale od té chvíle se skóre chová jako nálada našeho týmu – chaoticky.

Nejhezčí moment utkání přichází za stavu 6:7.

Hodo křičí na Slávu:
„Chodící neštěstí, hraj vole! Spočítal jsem to na 10:8!!!“

Sláva to psychicky neunese a dostává 0:3 v suchým. Následně se krátce řešilo, pro koho bylo těch 10:8 spočítáno, ale shodli jsme se, že některé otázky je lepší nechat bez odpovědi. Za stavu 8:9 to musí vzít na sebe Hodo. Kdyby prohrál, okamžitě mu podepisuju přestup do Horažďovic, bez možnosti návratu. Jenže on vyhrál. Ty vole, to byly nervy. Mečboly na obou stranách, míčky lítaly, zákony logiky nefungovaly, ale nakonec to tam nějak spadlo.

Výsledkem je tedy plichta. Bonusový bod jsme „urvali“ až ve čtvrtém vyrovnaném utkání sezóny. Nechci říct, že to byla ztráta (i když byla), ale letos nám koncovky nejdou, tak třeba se to konečně zlomilo. Hosté po zápase pálili ostrou kritiku do vlastních řad a dokonce si říkali o její zveřejnění. To ale neudělám. Byl to boj a k soupeřům patří respekt. Horažďovickým díky za krásné utkání.

Odpoledne dorazili pánové z Plánice. A upřímně: doteď nechápu, jak jsme se Slávou tu čtyřhru vyhráli. Prostě se to stalo. Zbytek zápasu už se nesl v duchu „hele, ono nám to dneska vlastně jde“. Honza Koval je šoumen každým coulem – dokonce nás sleduje a lajkuje během zápasu (ano, i to se dá). Milan Novák mě několikrát poslal tak, že to popíralo zákony fyziky, biomechaniky i zdravého rozumu.

Plánickým nechal „bod útěchy“ Hodo se slovy:
„A teď jsem si z****il procenta!“

Profesionál.

Výsledkem je 6 bodů z domácího hracího dne. Není to špatné. Mohlo to být lepší. Aktuálně jsme pořád na padáka, ale nic ještě není ztraceno.

Držte nám palce. Budeme to potřebovat.

Pic M.