Pinec v Nezvěsticích

Hrálo se, hrálo… Je to už víc než týden. A vznikly 2 fotky! Jak to, že tedy není příspěvek? Hlava děravá.

Upřímně opět říkám, že jsem nějakou myšlenku měl, ale po týdnu jsem zase v koncích a nevím. Ráno jsme si dali rozcvičku s hrablem a vyrazili jsme, směr Břasy. Ačkoliv to bylo zrovna v té největší vánici, cesta byla v poklidu a bez komplikací. Nuda, šeď. Tedy vlastně bílo, šeď. V Břasích to bylo od začátku rozehráno dobře, už jsem skoro věřil v remízku. Hodo měl v posledním utkání dobře našlápnuto, ale bohužel Sláveček to, mírně řečeno, pokadil. Výsledek 7:10. Délka zápasu skoro 3 a půl hodiny…

No nic, přesun na oběd do Oseka. Nejlepší část dne. Potkali jsme se tam s jedním z našich nejoblíbenějších soupeřů, Klabavou „A“. Někdo to odřídit musel a naštěstí to vyšlo opět na mě. Protože tolik veselých kalíšků v relativně krátkém časovém úseku, to zvládnou jen borci s poctivým tréninkem. Váša dokonce místy skoro nestíhal.

Na SKUŘi to bylo úplně něco jiného. Sice to pocitově nebyla taková katastrofa jako ve Stodě, ale výsledkově to vyšlo úplně nastejno. Motivovaný soupeř + silné domácí prostředí = výsledková bída. Mohlo to být lepší, ale nebylo. Sice je za námi teprve polovina soutěže, ale už je to vyrýsované. Kdyby to sedlo, mohli jsme vydolovat 3 body navíc. Sice to není moc, ale rozhodně bychom byli víc v kontaktu se soupeři nad námi. Upřímně řečeno, poctivá příprava z různých důvodů letos chybí. Ale co kecám, ona stejně nikdy nebyla. Takže tam, kde jsme, jsme zaslouženě. Jak říkal před lety V. Havlíček: „Blbcí trénujte, ať si do důchodu tu divizi jednou zahrajete.“ Zítra jdu na sociálku, potvrzení od zaměstnavatele už mám.

Pic M.