Pinec v Nezvěsticích
Sezóna nám skončila a je to už nějaká doba. Proč píšu až teď, nad tím se radši ani nebudu pozastavovat. A jak že to bylo? Tak jsme spadli, no a co! Vypadalo to blbě od začátku, vypadalo to blbě v průběhu, vypadalo to blbě na konci. Letos na to prostě nebylo. Ne, že bychom neměli potenciál se zlepšit, ale neměli jsme hlavně 2 věci. Tou první byl čas a tou druhou vůle. Bylo to zhruba 50 na 50. Kdo měl čas, neměl vůli a naopak. Ale i tak to vlastně nebylo špatný. Mnohokrát jsem tu už zmínil, že nám naše oddílová legenda, Václav Havlíček, stanovil jasný cíl. Divizi do důchodu. Máme splněno. Za mě dobrý. Sice individuální úspěšnost nic moc, ale z mého pohledu to byla cenná zkušenost. Ukázalo mi to, že potenciál mám. Nepatřím sice mezi bohem nadané a v mládežnických kategoriích jsem nenahrál prakticky nic, takže bez tréninkové píle se to u mě neobejde. Chuť by byla veliká, jen mít ten čas. Nevadí, jdeme dál. Uvidíme, jak se bude dařit v KP1.
Poslední domácí utkání si nějak zvlášť nevybavuji. Jo, vlastně jo! Ještě že nejsem schopnej napsat článek na jeden zátah, protože jinak by to bylo úplně o ničem. Tyhle řádky jsem nechal uležet do druhého dne a něco se mi přeci jen vybavilo. Sláveček to tradičně posral a zase pro zdravotní indispozice vynechal. Jo a věc číslo 2! Na úplný závěr jsme sehráli druhé nejzbytečnější utkání sezóny se SKUŘí. Atmosféra výborná, skoro jako kdyby o něco šlo. 
Na závěr pár piv a kořalka na baru, přesně tak to máme rádi. Shodou okolností se nám povedlo vyhrát a byl u toho záložník Láďa Skřivánek, který se tímto stal novým maskotem. Poprvé v životě (a možná naposled) nastoupil v divizi a slavila se výhra. Jo, start jako bejk.
S tím souvisí další věc! Standa Šlehofer a jeho vyhraný kinder vajíčko! Sypu si popel na hlavu. Stando, promiň. Jestli to čteš, tak druhý pokus o předání bude na finále extraligy v Plzni.
Jo a další alegorické vozy se hlásí o pozornost! Byl turnaj! Po dvouleté pauze proběhl za výborné účasti 26 hráčů. Všem účastníkům moc děkujeme. Až na pár nezvěstických stálic a Honzu Vycudilíka, samé nové tváře. Dokonce ze tří krajů! Jsem za to opravdu moc rád, akorát nějaké ty kaňky na kráse to stejně mělo. Bod č. 1 – nebyla hospoda. Omlouvám se. Bohužel to přišlo v okamžiku, kdy už s tím nešlo nic dělat. Bod č. 2 – pod nátlakem jsem zařadil do programu soutěž čtyřher, což sice bylo fajn, ale s ohledem na to, jsem „osekal“ singl tříčlennými skupinami. Časově to pak vyšlo dobře, ale příště se nad tím musíme více zamyslet. Hrát všechno možné nebo upřednostnit singl, resp. početnější skupiny? Uvidíme, je na to času dost. A poslední věc – neměl jsem se účastnit jako hráč, měl jsem se věnovat jen rozhodcování. Za a) by to líp šlo, za b) to vypadá blbě, když jako hlavní rozhodčí a ředitel turnaje hraju 2 finále. Za to se omlouvám, příště si to rozmyslím. A kdo že vyhrál? Tradičně Marcel Havlíček, druhý jsem byl já, na třetím místě Honza Vycudilík (Lhůta) a Kuba Drahokoupil (Stod). Soutěž čtyřhry jsme s Marcelem vyhráli, ve finále jsme přehráli duo Vycudilík – Miškovčík (Lhůta/Horní Bělá). V dramatickém finále soutěže útěchy zvítězil Ivan Černý (Přeštice) nad Kim Hai Nguyenem (Sokol Plzeň V).
Skoro by se nabízelo napsat závěrečné poděkování, rozloučení a na půl roku se odmlčet. Ale ještě nás jedna akce čeká, takže si dávám závazek a koncem května čekejte ještě jeden, pro tuhle sezónu asi poslední, závěrečný článek.
Pic M.
