Pinec v Nezvěsticích

Dnes to nebude nic zvláštního. Trochu jsem doufal, že prodloužený víkend nabídne více inspirace. Ale nějak nic, inspirace se nedostavila a tak budu vařit z vody.

O sobotním ránu jsme přivítali SKUŘ. A ono to šlo! Sláveček sice soupeřům opět ukázal, že je milosrdný, ale zbytku se dařilo a v domácím prostředí jsme vyhráli. Mimochodem ještě bych zmínil, že Sláveček je asi prvním hráčem, kterého dokáže soupeř zatlačit podáním „až k topení“. Kdopak to má?

Polední pauza se nesla ve znamení lehárka doma, což se nám (po minulém fiasku) vyloženě zamlouvalo. Sice to není bohaté na příhody, ale člověk přece musí dokázat ocenit i klid.

Odpoledne k nám zavítal vedoucí Stod. Od začátku to bylo vyrovnané a vlastně by se dalo říct, že to mohlo, s přispěním štěstěny, dopadnout i obráceně. Bohužel se tak nestalo. Musím vypíchnout čtyřhru. Za stavu 2:0 a 10:6, neproměnit 4 „mečboly“ a pak prohrát 2:3… To je trestuhodné. V průběhu utkání pak následovaly 3 dvouhry, které skončily 2:3 a rozhodovalo se až v koncovce posledního setu. Bohužel pro nás tam všechno padlo hostům. Těsná prohra s vedoucím Stodem, těsná prohra v Nýřanech… Bohužel. Jak už bylo minule řečeno, tréninkem to není.

Jsme sice aktuálně na 9. (sestupovém) místě, ale na 6. flek jsou to 4 body. A to není úplně propastný rozdíl, ostatně mezi 6. a 9. místem je to odstupňované po 1 bodu. Pokud by se nám podařilo udržet vzestupnou tendenci výkonů, mohlo by to ještě být zajímavé. Uvidíme, nic nevzdáváme a půjdeme do toho až do konce.

Po zápase jsem se těšil na „debriefing“ u piva, přičemž tiskovka obvykle také přinese nějaké náměty na článek. Ale mí spoluhráči, očividně znaveni, putovali všichni směrem domů. Tak jsem si v poklidu vypil 1 velký, 1 malý a šel taky. Asi stárneme. Nebo je to jinak? Zachovejte nám přízeň a za 2 týdny opět doma.

Pic M.